Revival 2020 – vernisáž starého depa objektivem Richarda Hryciowa

Staré depo má novou tvář. Motor Journal byl u toho

Po třiceti čtyřech letech chátrání se ve starém depu brněnské závodní trati pohnuly věci kupředu. Alespoň tedy naoko. Stometrové pozůstatky boxů nyní místo rozpadlé omítky pokrývá graffiti se sedmadvaceti výjevy z bohaté historie okruhu. Námět vznikal v redakci Motor Journalu.
Na začátku je potřeba poděkovat za skvělý nápad. Za dva měsíce, kdy se kolem starého depa něco dělo, jsem tu otázku slyšel snad stokrát: To je skvělé, kdo to vymyslel? Byl bych rád, kdybych mohl říct „já“. Ale ve skutečnosti to byl Vladimír Koudelka, pro známé Vl.K, brněnský patriot, bosonožský aktivista (v dobrém slova smyslu) a sportovní nadšenec. Právě jeho napadlo zeď posprejovat. A kromě nápadu do celé akce přispěl i sháněním peněz.
Díky němu jsme se sešli v sestavě Karel Kupka – Sylvie Zouharová Dyková – Jiří Smetana a začali s dvěma představiteli brněnské sprejerské scény Pavlem Benešem a Jakubem Nemčekem řešit, co by na zdi mělo být. Nakonec se jako nejlepší varianta ukázalo vytáhnout archiv Zdeňka Zavřela a jeho jedinečné fotky. A vybrané motivy z nich na zeď přenést téměř jedna ku jedné.
Popravdě to nebyl vůbec lehký úkol. Ona ta zeď totiž nemá kilometr, ale jen sto metrů. Takže nás čekala spousta „Sofiiných voleb“. Však si to zkuste sami: z meziválečného závodního období můžete vybrat jen tři osobnosti a tři auta. Chiron, Bugatti. Dobře, to je jasné. Ale co dál? Auto Union, Mercedes-Benz, Alfa Romeo, Talbot, Wikow, Zetka… Nuvolari, Caracciola, Von Morgen, Lang, Lobkowicz, Pohl. A co další podporovatelé, bez kterých by okruh nebyl? Baťa, Junková, Masaryk, Štursa… vždyť jich bylo tolik! A stejně to šlo až do roku 1986, kdy starý okruh napsal do své kroniky poslední kapitolu.
Stálo to možná desítky hodin práce, než byly motivy vybrány. Pak nastal čas, aby se do práce pustili sprejeři. Začátek byl stanoven na páteční desátou hodinu večer dva týdny před plánovaným slavnostním křtem. Ten den byl úplněk a ještě k tomu zatmění Měsíce. Proč večer? Člověk by čekal, že sprejeři naplňují klišé o nelegálním čmárání po zdech a útěcích před policií. O to větší překvapení bylo, když člověk našel v depu partičku pěti lidí s počítačem a dataprojektorem.
Tak tedy zde je návod, jak efektivně udělat krásné graffiti: Vezměte fotografii. Převeďte ji v počítači do vektorů a šestibarevné černobílé škály. Osviťte tímto obrazem zeď a opatrně sprejujte. Takto to zní jednoduše, ale vidět přesné tahy sprejem byl skvělý zážitek. Jestli někdo pochybuje, že je graffiti umění, měl by Pavla Beneše vidět u práce. Opravdu. Ta preciznost byla neuvěřitelná. Výsledkem celonoční šichty byla základní skica přenesená na zeď. V podstatě to trochu připomínalo dětské omalovánky. Od toho okamžiku nebyl důvod pracovat v noci. I když práce se v následujícím týdnu řídily spíš podle počasí než podle denní doby.
Na zeď se podařilo dostat sedmadvacet motivů, některé vidíte na fotkách. To nejlepší, co můžete udělat, je sednout do auta nebo na motorku a jet se na tuto novou galerii pod širým nebem podívat.
Na závěr už jen pár díků těm, jejichž jména ještě nezazněla: trojici stavebních firem Přemysl Veselý, OHL ŽS a Terrabau, které zeď pro sprejery připravily. Bosonožskému místostarostovi Miloslavu Dočekalovi a tajemníkovi tamní radnice Miloši Vráželovi, kteří všechno ošetřili po právní stránce včetně uzavírky přilehlé silničky. Městu Brnu, paní primátorce Markétě Vaňkové, jejímu náměstkovi Petru Hladíkovi a radním Marku Fišerovi a Jaroslavu Suchému za podporu včetně té finanční. A taky všem bývalým závodníkům, kteří přišli staré depo 19. června pokřtít a kteří před desítkami let psali příběh, který teď můžeme připomínat. Stejně tak patří poděkování těm, kteří i v nepříznivém počasí přivezli na slavnostní křest svoje stroje a vytvořili neskutečnou kulisu (vizuální i zvukovou) celé oslavě.
Doufejme, že se renovované depo stane symbolickým místem, kde se budou milovníci brněnské motoristické závodní historie potkávat častěji a pravidelně. A hlavně přejeme starému depu, ať se dočká kromě nové tváře i důstojného využití, jež tradici tohoto místa nepohřbí.

Text: Karel Kupka a Jiří Smetana
Foto: Richard Hryciow