Monaco Historique 2024 – Série A až B
Text a foto: Roman Klemm
Závod Série A – Předválečné vozy Grand Prix
Nejstarší automobily, které letos při Monaco Historique závodily, byly vozy ze začátků tohoto podniku, postavené v letech 1926 až 1936. Tuto třídu pořádající ACM pro její nebezpečnost již několikrát vynechal – co by ale byly závody kolem Casina bez burácejících Bugattek, Maserati a ERA na uzoučkých pneu? A tak se i letos přihlásilo 16 statečných, mezi nimi tradičně Mme Julia de Baldanza, aby riskovali ze všech účastníků s odstupem nejvíce. Vodit stoleté samohyby bez bezpečnostních pásů a ochranných oblouků Monakem na hranici přilnavosti již vyžaduje jistou dávku sebezapření – člověk se musí divit, že nadšenci této třídy používají ochranných přileb..?
Kvalifikace: Paddins Dowling jako Chiron
Za krásného slunečna se kvalifikace stala jasnou kořistí pro zkušeného krotitele vozu ERA R5B („White Mouse“ po Princovi Birovi z roku 1936), Paddinse Dowlinga. Ir měl 3,5 sekundy náskoku na Kanadského debutanta Brada Bakera na dalším ERA (Mk R10B). V poli s největšími časovými odstupy letošního podniku vytvořili druhou startovní řadu Michael Birch na Maserati 4CM s Jonathanem Baileyem (první vlastnicí jeho žluté Bugatky 35C z roku 1927 byla jistá Eliška Junková!) a třetí řadu Mark Winter (Maserati 5CM) s Martinem Halusou (Bugatti 35B z roku 1927). Statečná Julia de Baldanza putovala s její Bugatti 35B po stopách Junkové 13. časem.
Závod: Série A1 patří vozům ERA
Jako již minulá léta dominovaly víkendu a závodu na 10 kol vozy ERA. Za rostoucího mediteránního vedra šel po ranním startu do vedení modrý „siamský“ vůz zkušeného Dowlinga – a zůstal v čele až do cíle. O vzrušení se tedy postaral především boj o druhou pozici. Birch vyrazil lépe, než Baker. Černý ERA dokázal teprve ve 4. kole využít chybičky při řazení rudého Maserati, aby na stoupáku ke Casinu ustanovil pro ERA dvojité vedení. Kanaďan Baker závěrem dokonce dotahoval Dowlninga – ten ale ještě měl rezervy. Mladý Brit Bailey dovedl vůz Elišky Junkové do cíle jako výborný 5., maličká Julia de Baldanza skončila 9. Díky disciplinovanosti jezdců se závod obešel bez nehod – předválečná třída tedy má i pro rok 2026 v Monaku dveře otevřené.
Výsledek Monaco GP Historique – Série A1
1. Paddins Dowling, ERA R5B
2. Brad Baker, ERA R10B
3. Michael Birch, Maserati 4CM
4. Mark Winter, Maserati 6CM
5. Jonathan Bailey, Bugatti 35C
6. Martin Halusa, Bugatti 35B
Závod Série A2 – Vozy Grand Prix s motory vepředu do roku 1961
„Osel přeci káru táhne – a netlačí!“ to byl údajně klasický výrok Enza Ferrariho, se kterým dlouho hájil koncept svých monopostů s motorem před jezdcem. V Monaku tuto třídu předvedla Série A2. Mezi 25 přihlášenámi vozy bylo 9 Maserati, 4 Lotusy a 3 Coopery. Ale také Ferrari, Gordini, Talbot, Osca, Ferguson, Scarab a Tec-Mec. Vítězka minulého ročníku, německá profesionálka Claudia Hürtgen v Monaku přesedla z plánovaného Maserati 250F na Ferrari 246 Dino restaurátora Methusalem Racing.
Kvalifikace: Pilotka pro kvalifikace…
„Ne, za to ale máme kvalifikační závodnici,“ odpověděl mi majitel Ferrari 246 Dino a šéf týmu Methusalem Racing na otázku, zda nechal navléknout kvalifikační pneumatiky? A měl pravdu. V první sobotní session krátce po osmé sice dlouho vedl Brit Max Smith-Hilliard (Lotus 18 z roku1958), 5 minut před koncem ovšem udeřila jezdkyně ve Ferrari s číslem 20. Na druhé místo za Hürtgenovou se ještě dokázal posunout bratr vítěze Indy 500 Daria, Marino Franchitti na Maserai 250F. Čtvrté startovní místo si zajistil veterán Joaquin Folch (Lotus 16) a třetí startovní řadu obsadili jeho španělský krajan Guilermo Fierro-Eleta (Maserati 250F) S Markem Shawem (Scarab F1).
Závod: …a také pro závody!
Jezdci Série A2 museli brzy z peřin – před ještě spoře obsazenými tribunami se totiž startovalo již v 8:00 ráno! To již Hürtgenová dávno pilně běhala po paddocku – a zahřála se jaksepatří, protože její Ferrari dosprintovalo do St. Dévote jako první, aniž by dalo Franchittimu a Folchovi šanci k útoku. Jediný vůz z Maranella v poli si poté dojel pro neohrožené vítězství. Stejně tak dojel Franchittiho Maserati jasně druhý. Až do cíle se za to bojovalo o třetí pozici mezi Folchem, Eletou a Tony Woodem (Tec-Mec). Rozhodl při tom poslední nájezd do Rascasse, kdy se oba Španělé snažili předjet opozdilce každý z jiné strany – a ten natlačil Folchův Lotus do svodidel… Radoval se tak nakonec Brit Wood.
Výsledek Monaco GP Historique – Série A2:
1. Claudia Hürtgen, Ferrari 246 Dino
2. Marino Franchitti, Maserati 250F
3. Tony Wood, Tec-Mec
4. Guillermo Fierro-Eleta, Maserati 250F
5. John Spiers, Maserati 250F
6. Stefan de Groodt, Maserati 250F
Série B – Vozy Grand Prix s motory vzadu z let 1961 až 1965
Když se ve světě velkých cen nadobro prosadily vozy s motory za zády pilota, nastalo období 60. let a takzvaných „doutníků“. V Monaku se jich přihlásilo senzačních 36. Většina jich byla vybavena motory Climax a nejpočetněji zastoupeny byly značky britských „garažistů“ Cooper, Lotus a Brabham – prostě tak, jak tomu před 60 lety na Nürburgringu, v Monze, ve Spa a v Monaku skutečně bývalo.
Kvalifikace: Prosadil se tovární jezdec Cliva Chapmana
Poté, co Cooper-Climax T73 Costase Michaela ztratil před tunelem všechen svůj olej, musela být kvalifikace dlouho přerušena. Po tvrdém souboji výrobků Colina chapmana se pak prosadil „tovární jezdec“ stáje Classic Team Lotus, Andy Middlehurst (Lotus 25) před Markem Shawem (Lotus 21). Kvůli Shawově nehodě s pomalým Julianem Ellisem (Assegai-Alfa Romeo) byla session předčasně ukončena. Druhou řadu vytvořili Joseph Colasacco (Ferrari 1512) s Lukasem Halusou (Brabham BT7), třetí Philipp Buhofer (Lotus 24) s Christopherem Drakem (Cooper T71/73).
Závod: Lotus porazil Ferrari
Fandové se právem těšili na velký klasický duel Lotusu proti Ferrari. Middlehurst s Colasaccem je nezklamali a Angličan měl Američanův rudý vůz po Lorenzovi Bandinim celý závod ve zpětném zrcátku! Middlehurst ovšem ví, jak v Monaku vítězit. Neudělal chybu a dojel Clive Chapmanovi těsně pro vavřnový věnec. Další „bodovaná“ místa obsadily jaksepatří značky Brabham, Cooper a Lotus.
Výsledek Monaco GP Historique – Série B:
1. Andy Middlehurst, Lotus 25
2. Joseph Colasacco, Ferrari 1512
3. Mark Shaw, Lotus 21
4. Lukas Halusa, Brabham BT7
5. Christopher Drake, Cooper T71/T73
6. Andrea Stortoni, Lotus 18
