Poslední F1 pro soukromé jezdce

Pro rok 1962 postavil Colin Chapman nový vůz s vidlicovým osmiválcem. Na rozdíl od předcházejícího Lotusu 21 určeného výhradně továrnímu týmu, byl nový Lotus 24 k dispozici i soukromým jezdcům. Byl posledním vozem, který si mohli soukromí jezdci pro závody ve formuli 1 koupit.

Lotus 24 měl prostorový rám s delším rozvorem, kotoučové brzdy a nezávislé zavěšení kol. Osmiválcový motor byl spojen s převodovkou ZF, která byla poprvé použita na typu 21. Větší motor potřeboval také větší nádrž. Celkem bylo postaveno dvanáct vozů Lotus 24. Sedm bylo osazeno motorem Coventry Climax FWMV a pět motorem BRM P56. Později Reg Parnell složil z dílů další tři vozy.

Na několika závodech před začátkem sezóny 1962 startoval s Lotusem 24 Jim Clark a dva z nich vyhrál. V Zandvoortu dojel Trevor Taylor na druhém místě a tak se zdálo, že Lotus 24 bude schopný konkurovat novým továrním Lotusům 25 a rovněž novým BRM P57. Nebylo to tak snadné, protože nový typ 25 byl výrazně lehčí. Přesto se jezdcům s typem 24 podařilo dojíždět na předních pozicích.

V Brně pojede s Lotusem 24 Andrew Beaumont. Jeho vůz s výrobním číslem 944 patří mezi pět vozů tohoto typu s motorem BRM. V šedesátých letech jezdil v týmu UDT Laystall (1962) a British Racing Partnership (1963), kde za jeho volant usedali jezdci Masten Gregory, Jim Hall nebo Ines Ireland. Nejlepšího výsledku dosáhl Jim Hall, když dojel v srpnu 1963 pátý na Velké ceně Německa na Nürburgringu.