McLaren-Ford M29

Text a foto: Roman Klemm

Konstruktér Gordon Coppuck sice navrhl McLaren M23, který dovezl k titulům Emersona Fittipaldiho a Jamese Hunta, k tomu také následníka M26, který stačil na vítězství v Grand Prix a byl zodpovědný i za M19, který vítězil v Indianapolisu – přechod do éry wing-carů ale Angličan nejdříve zaspal a potom jaksi nepochopil. S jeho prvním modelem využívajícím venturiho přísavný efekt (M28) se úspěchy zhýčkaný „Marlboro Team McLaren“ roku 1979 propadl tak rychle do středu pole, že Coppuck musel ještě během ročníku zpět k rýsovacímu prknu a rychle navrhnout „něco lepšího“: McLaren M29. John Watson tuto jednoduchou „kopii Lotusu 79“ poprvé předvedl v červencovém Silverstone, kde hned dojel 4. Na tehdy dominující Williamsy a Ferrari ale zdaleka M29 nestačil. Ir do konce roku ještě třikrát dojel pro malé body, kolega Patrick Tambay zůstal u nuly.
Překvapilo, že tým pod vedením Teddyho Mayera nepostavil pro sezonu 1980 nový vůz – a tak se Watson s debutantem Alainem Prostem lopotili dál s tímto evidentně konkurenceneschopným modelem. Když zlepšení neznamenal ani nový M30, který směl koncem sezony pilotovat Prost, měl vlivný sponzor Marlboro dost: Vyměnil vedení McLarenu. Stáj se přejmenovala na McLaren International, na její špičku byl dosazen snaživý Ron Dennis a novým hlavním konstruktérem byl jmenován John Barnard.
Typ M29 se tedy proslavil především tím, že v zásadě představoval „poslední hřebík do rakve“ základní sestavy anglo-novozélandského podniku McLaren. Dennis s Barnardem poté značku skutečně zavedli do nové, ještě úspěšnější éry…
Reputaci Mclarenu M29 se v F1-Masters snaží napravit Warren Briggs. Je shodou okolností z Nového Zélandu, jako zakladatel značky Bruce McLaren.