Dvě legendy volantu o legendách kolem značky Porsche

Text a foto: Roman Klemm

Majitel muzea „Taumwerk“ pan Hans-Peter Porsche (syn velkého Ferryho) pořádal poprvé po „chřipkové přestávce“ ve svých prostorách setkání přátel motorismu zvané „Benzingesprache“ – Benzinové rozhovory. Začátkem února tentokrát vzpomínali  a vyprávěli nedaleko Salzburgu na zvolené téma „Porsche“ a „50leté výročí prezentace prvního prototypu Porsche 911 Turbo“ snad nejlepší závodník všech dob Walter Röhrl a legendární vývojář proslulé Zuffenhausenské značky Hans Clausecker. Moderaci převzal pořadatel historického „Rossfeldrennen“ pan Joachim Althammer a návštěvníci včetně dvou akreditovaných pisálků se měli nač těšit…

Svou první a jedinou sezonu továrního pilota Porsche zažil Röhrl roku 1981 a prozradil o ní tolik: „Byl to vlastně tah z nouze. Tenkrát jsem podepsal u Mercedesu a právě jsme absolvovali první tréninky v okolí Monte Carla. Páni z Untertürkheimu se mě po nich zeptali, zda existuje nebezpečí, že bychom Rallye Monte Carlo nevyhráli? Na rovinu jsem jim řekl, že jejich kára má tak špatnou trakci, že takové nebezpečí existuje docela pravděpodobně! Důsledkem bylo, že naše spolupráce po jediném měsíci skončila… Zatímco Mercedes rallye nejezdil, volal mi hned pan Bott od Porsche: ‚Teď si tě konečně můžeme dovolit – Mercedes ti přeci dál platí gáži a my ti postavíme schopné auto.‘ Tak jsem tedy rok za Porsche závodil. Od té doby jsem pro ně také testoval a vyvíjel vlastně bez přestávky – i když jsem pak podepsal u Opelu nebo Audi.“

Hans Clausecker drží asi věčný rekord. Ve vývoji Porsche pracoval tak dlouho, jako nikdo jiný: „Jsem vděčný osudu, že jsem mohl svou profesionelní dráhu strávit právě v tomto podniku. Byl jsem například aktivní při vývoji věhlasného typu 911. Podvozek jsme měli hotov dávno před první karosérií a tak jsme ho testovali s kastlí 356. Nebudete tomu možná věřit, byl jsem to ale já, kdo sestavil první prototyp „Smart“ – tehdy ještě „Swatch“. Používali jsme k tomu dílů všech možných evropských značek. Porsche také hodně vyvíjel pro VW. Vše se dělo v přísně oddělených prostorách, kam smělo jen půl tuctu spolupracovníků. Říkali jsme tomu oddělení „klec“, protože jsme tam byli skutečně od zbytku světa hermeticky odděleni. Jednou tam odtud mladý kolega vyhodil i starého Ferryho, protože ho neznal. Porschemu to imponovalo – a dal tomu chlapci na místě za odměnu 5 Marek!“  

Konec svého veleúspěšného dovádění s Audi quattro a začátek pevného zvazku s Porsche popsal Röhrl takto: „Skončil jsem tam, protože hodlali po zákazu pohonu všech kol závodit s autem, které mělo náhon vepředu. Něco takového pro mě není auto, ale NEMOC! Hned jsem jim řekl, ať mi dají papíry. S takovými auty jsem závodit nechtěl. Já potřebuji těžce zvladatelnou bestii u které mohu všem ukázat, že jede rychle především díky jezdci. Závodění jsem nechal a od té doby jsem u Porsche jako vývojář a poradce. Máme teď 30leté jubileum.“

Také soukromně jezdí Röhrl Porsche: „Roku 1978 jsem si obstaral jejich 930 Turbo. Tehdy to byl ještě skutečný exot, protože reagoval způsobem „dnes přidáš plyn – a zítra se rozjede. Chtěl jsem to zvládnout. Tenhle problém zpomalené reakce motoru na dmychadlo tehdy způsobil hodně nehod méně zkušených majitelů vozu. Sám inženýr Bott přiznal, že pokud by přirovnal turbo-technologii k 10patrovému domu, tak byli u Porsche teprve v 1. patře…“

S velkým Röhrlem se Clausecker poprvé setkal a brzy spřátelil někdy kolem roku 1980: „Testovali jsme gumy pro Porsche na Nürburgringu a všichni chlapci z vývoje si tehdy šuškali: Bacha, v poslední zatáčce stojí a pozoruje nás Röhrl, tak se neztrapněte. Už tehdy před ním všichni měli neuvěřitelnou úctu.“ A mistr světa rallye dodává: „Toho dne jsme tam měli testovat Lancii Beta Montecarlo pro 1000km závod. Znáte ale Italy – celý den jsem na ně jen marně čekal…“  

Právě na Severní smyčce Röhrl ztrapnil někoho jiného. Vlastně o tom nikdy nechtěl veřejně mluvit, bulvár to tehdy ale stejně vyšťoural: „Nové typy Porsche jsme testovali i tím, že jsme nejdříve ustanovili cílový čas s nějakým výrobkem konkurence. Proto jsem toho dne jel naostro s Ferrari 599. V sekci Adenauer Forst jsem začal dohánět jiný vůz stejného typu stejné značky. V Galgenkopfu jsem ho předjel. On se pak držel zuby-nehty za mnou. Po Döttinger Hiohe jsem vyjel na státní silnici. On také. Předjel mě a přiměl mě zastavit – byl to Michael Schumacher! Testoval nové závodní nastavení Sachs a nechtěl věřit, že jsem ho takhle natáhl se sériovým autem z půjčovny. Až léta později mi přiznal, že vlastně uměl jezdit opravdu rychle jen s vozy se sedačkou uprostřed…“

Röhrl byl světová špička v rallye, při svých nepravidelných  výletech na motodromy ale i zde pravidelně zesměšňoval specialisty. Svůj první okruhový závod jel právě na Nürburgringu: „V ránmci GP Německa 1976 pořádali závod Opelů Kadett. Brzy po startu jsem převzal vedení. Bylo vlhko a v poslední zatáčce jsem o vlásek skončil ve svodidle. Jel jsem dál, za mnou tam ale havarovalo několik aut a závod proto předčasně ukončili. Já byl daleko vepředu a nic jsem nedal na červené vlajky maršálků. Nevěděl jsem, co znamenají. Myslel jsem, že mi mávají z radosti a jel jsem naplno dál. Když jsem se vrátil k boxům, tak tam na mě druhý a třetí již čekali na stupínku…“

Dlouhán z Regensburgu rád vzopmíná na svou okruhovou fázi v DRM a IMSA s Audi: „Auto pro IMSA jsem vyvinul já. Haywood a Stuck s ním zničili konkurenci v USA a potvrdili, že to byl nejlepší závoďák, v jakém kdy jeli. Moc mi to znamenalo – asi tolik, jako vyhrát rallye. V DTM jsem za Audi s jejich V8 poprvé jel na Norisringu. Povolali mě tam, abych Stuckovi pomohl v boji proti armádě BMW. Před startem jsem kolegovi řekl, ať není nerovozní, když mu hned ujedu. Že už ho později pustím dopředu. Stuck jen odvětil „Ty blboune (doslova „Du Arsch…“) v DTM nikdo nikomu nedokáže ujet“. V závodě jsem mu samozřejmě ujel a až těsně před cílem jsem ho pustil kupředu. To, jak vyhraje jsem chtěl zrežírovat sám a ukázat, kdo je tam šéfem.“

Před jedním vozem ovšem měl i Röhrl respekt: „Roku 1981 mě páni od Porsche posadili do jednoho soukromého 935. Bylo to při 6hodinovce MS značek v Silversone. To byla bestie a říkal jsem si, že tohle hostování možná byla chyba. No nakonec celý závod pršelo – a tak nás nikdo nedokázal porazit.“

O respektu vyprávěl Clausecker toto: „Vždy, když jsme do vývoje dostali nové mladé inženýry, tak jsem se postaral o to, aby se mnou vyjeli k testu na Nürburgringu. Když pak za plné rychlosti zažili, jak se ten prototyp, kroutí, zmítá, brání se a slyšeli jak kvílí a řve, tak dostali úplně nový postoj ke své vlastní práci. Viděli, co jejich práce způsobí na dráze.“

Röhrl během besedy samozřejmě musel obhajovat svůj nedávný výrok o tom, že „Formule 1 je proti rallye dětská párty“, který strhl v německý médiích velký rozruch. „Nic proti tomu, co chlapci v F1 předvádějí, rallye je ale přeci na jiné úrovni. V F1 krouží po stejné trati 100krát za víkend. Když ukouznou, tak prostě jedou dál po vyasfaltované zóně. A rallye? Tam jezdec viděl trať mořná před několika dny a neví, zda za příští zatáčkou není louže jako jezero. Musí si pak poradit s novou situací během desetinky sekundy. A když chybuje? Čekají na něj stromy sráze…“

Závěrem tedy Röhrl hodnotí: „Zkusil jsem okruhy, zvláštní vášeň jsem pro ně ale neobjevil. K závodění proti jiným mi asi chybí charakter a lokty. Abys byl na okruzích úspěšný, tak musíš být často i hajzlík – a to se mi nelíbí. Závodit do vrchu nebo v rallye proti stopkám – to považuji za nejvyšší umění a ryzí závodění.“

Doma to Walter někdy nemá lehké: „Žena se mne občas ptá, zda to mám zapotřebí ještě v 77 letech trénovat zákazníky Porsche na nějakých ledovcích a ve sněhu? Je to ale jednoduché: Ráno mi svěří tucet nemehel, které odpoledne umí perfektně driftovat. A tohle zažít, mi dává strašně moc.“

S nadšeným publikem se Clausecker s Röhrlem rozloučili po svém: „Hezký večer – a nekupujte si žádné levné křápy. Našetřete si raději na pořádné Porsche!“