Lotus-Ford 77

Tyto skvosty F1 uvidíme při GP Revivalu 2024 v Brně

Text a foto: Roman Klemm

Majitel značky Lotus, Colin Chapman, se dlouho bezvýsledně snažil zkonstruovat vhodného následníka pro jeho revoluční a povedený Mk72, který dovezl roku 1970 k titulu Jochena Rindta a roku 1972 Emersona Fittipaldiho. Ještě v sezoně 1974 s ním dokázal Ronnie Peterson vítězit. Po flopu, kterým byl Mk76 se Chapman pustil do dalšího nevšedního řešení – Lotusu-Ford Mk77. Na modelu, který měl roku 1976 pomoci Petersonovi a Andrettimu k vavřínům, nechal Chapman pracovat hned čtyři konstruktéry. Geoffa Aldridgeho, Martina Ogilvieho, Lena Terryho a Tonyho Southgateho. Konkurenci chtěl přehloupit vozem s velmi úzkým monokokem, pozměněným rozložením hmotnosti a především komplikovaným řešením závěsů, které bylo možno vemi rychle radikálně přizpůsobit pořadavkům tratě a jezdce.
Toliko k slibné teorii. Realita byla taková, že oba hvězdní jezdci Chapmana a jeho tehdy konkurenceneschopný výtvor hned po prvním závodě v Interlagosu po vzájemné nehodě (!) opustili. Peterson směrem Marche a Andretti za plněním smluvních závazků s týmem Parnelli. Chapman do týmu přijal Gunnara Nilssona a Boba Evanse, Brita ovšem od Jaramy nahradil navrátilec Andretti – stáj Parnelli totiž mezitím krachovala. Během sezony Lotus svůj Mk77 zlepšoval a především zjednodušoval. Zatímco bylo 3. místo vycházející švédské hvězdy Nilssona v květnové Jaramě výjimkou, patřily vozy v lakování JPS v závěrečné třetině šampionátu mezi nejrychlejší už pravidelně. Nilsson dojel znovu třetí v Rakousku a Andretti na stejné pozici v Nizozemí a v Kanadě. To nejlepší ovšem čekalo na Lotus-Ford Mk77 při prvním hostování Formule 1 v Japonsku. 24. října 1976 vyrazil Andretti do pamětihodného závodu, ve kterém se o titulu rozhodovalo mezi Huntem a Laudou, z pole-position. Závod na mokrém a nebezpečném Fuji Speedwayi si rozvrhl ze všech nejlépe a po 73 kolech vyhrál! Nilsson doplnil výborný týmový výsledek Lotusu 6. místem. Chapmanova značka se tak po 2leté přestávce dostala zpět mezi vítěze Grand Prix.
Jeho návrat za těžkých časů a jeho neúnavnou vývojářskou práci Chapman Andrettimu nikdy nezapoměl. V dalších letech mu garantoval pozici týmové jedničky, což Italo-Američan roku 1978 proměnil v titul mistra světa (s Lotusy Mk78 a Mk79).

Vítězný model Japonské Grand Prix 1976 nasazuje v F1-Masters tým Chrome Cars s jedním z nejrychlejších jezdců pole v kokpitu. Je jím Angličan Nick Padmore.