Maserati sira Stirlinga Mosse
Sir Stirling Moss OBE, věhlasný britský automobilový závodník vyhrál 194 ze 497 závodů, ve kterých startoval, z toho 16 velkých cen Formule 1. Několik vítězství získal za volantem vlastního Maserati 250 F, které v Brně předvede Rebeca Rettenmaierová. Maserati 250 F startovaly v závodech Formule 1 mezi lednem 1954 a listopadem 1960. Celkem bylo vyrobeno 26 kusů.
Sir Stirling Moss o Maserati před deseti lety řekl: „Maserati 250 F byl bezpochyby nejlepší vůz formule 1 s motorem vpředu, jaký kdo postavil. Mým nejlepším závodem bylo vítězství v Monaku 1956, a to protože ten vůz se tak dobře řídil. Nebylo to tak rychlé jako Ferrari, ale vyvážení stroje bylo velmi důležité a jim se to podařilo naprosto správně.“
V Brně startuje vůz z roku 1954 objednaný Alfredem Mossem pro svého syna prostřednictvím společnosti Shell‑BP v Itálii. Mossovi vůz dostali v květnu, kdy s ním Stirling Moss poprvé startoval na okruhu v Bordeaux a dojel na čtvrtém místě. Po zbytek roku s vozem závodil jako soukromý jezdec a potom i jako jezdec tovární s výjimkou Velké ceny Francie v Remeši, kde s tímto vozem startoval Luigi Villoresi. Nejlepším výsledkem bylo vítězství v závodě volné formule v Aintree. Maserati s číslem podvozku 2508 si Mossovi ponechali i v následujících letech, kdy Stirling jezdil v týmu Mercedes‑Benz a s Maserati startoval pouze v několika domácích závodech v Británii. Maserati si pak půjčovali Mike Hawthorn, John Fitch, Lance Macklin, Peter Walker, Bob Gerard a Les Leston. Pro sezónu 1956 byl vůz 2508 přestavěn a Stirling Moss s ním opět vyhrál v Aintree. Na konci roku 1956 byl vůz vrácen do továrny a dočasně uskladněn. V roce 1957 si auto koupil Ross Jensen z Nového Zélandu. V té době byl podvozek z nejasných důvodů přečíslován na 2513. Pan Jensen s autem závodil v sezóně 1958, a v dalších letech ho proháněli Johnny Mansel (1959–1960) a Bob Eade (1961–1963). Maserati 250 F pak cestovalo k dalším majitelům ve Velké Británii a USA, kde byla roku 1986 na vůz vrácena karoserie z roku 1954. Vůz se pohyboval v několika významných soukromých sbírkách a dnes je v majetku rodiny Rettenmaierových.
