Monaco Historique 2024 – Série D až G

Text a foto: Roman Klemm

Série D – Vozy Grand Prix F1z let 1966 až 1972

Počínaje modernějšími a rychlejšími vozy F1 z let 1966-72 prodlužuje pořadatel délku závodu. V sérii D to je na 12 kol. Přihlásilo se zde sice jen 16 účastníků, mezi nimi ale několik velkých „jmen“: geniální konstruktér F1 a výborný závodník Adrian Newey znovu osedlal svůj Lotus-Ford 49B z roku 1968, mexický superstar IndyCarů Adrian Fernandez debutoval v Monaku na BRM P153 svého velkého krajana Pedra Rodrigueze z roku 1970 a bývalý jezdec DTM Harald Becker se spoléhal na svůj March-Ford 701, první model F1 této značky.

Kvalifikace: 25 minut Michaela Lyonse
Britský specialista Michael Lyons a jeho Surtees TS9 z roku 1971 byli na špičce časové listiny od první do poslední minuty session. Druhý čas zajel další specialista této třídy, Japonec Katsuaki Kubota s JPS-Lotusem 72. Třetí místo si zajistil další dobrý známý historické scény Matthew Wrigley na March 721G. Za ním se směli k nedělnímu startu seřadit Ewen Sergison na Surteesu TS9B, David Shaw na Eifelland-Marchi 721 a v Monaku debutující Adrian Fernandez. Adrian Newey postavil svůj Maple-Leaf-Lotus na výborné osmé místo.

Závod: Technická bitva
Zvláště v této třídě měly týmy velké problémy s technikou. Fernandezův BRM do závodu nenastoupil a v neděli vypověděly již na cestě ke startu službu další dva stroje. To Lyonse počátečně netrápilo. Vyrazil výborně před Wrigleyem a Kubotou, zatímco Hartley (March 701) a Newey potřebovali pomoc maršálků, aby své odumřelé vozy uvedli do chodu. Lyons poté sprintoval směrem možného triumfu a v 7. kole mladý Matthew Wrigley de facto zahodil vítězství, když musel nakrátko do únikové zóny v St. Dévote. Kubota tím nejen převzal druhou pozici – brzy se z něj stal i lídr závodu! 3 kola před koncem totiž blokoval náhon Lyonsova Surteesu a zklamaný Angličan odstoupil. V horečnatém závěru držel 3. místo ošklivý Ferrari 312B3 Franca Meinerse, po jezdcově chybě v Rascasse se ale na jeho místo na stupínku vítězů směl postavit pilot s pseudonymem “Mister John of B” na Matře MS120B. Adrian Newey dojel výborný 4.

Výsledek Monaco Historique – Série D
1. Katsuaki Kubota, Lotus 72
2. Matthew Wrigley, March 721G
3. Mister John of B, Matra MS120C
4. Adrian Newey, Lozus 49B
5. FrancoMeiners, Ferrari 312B3
6. Toma Hartley, March 701

Série E – Vozy Grand Prix F1 z let 1973 až 1976

Třída vozů F1 z let 1973 až 1976 se letos představí i v Brně a do Monaka přilákala pestré pole 25 účastníků. Reprezentujíc snad nejlepší éru F1 se zde jako již před 50 lety znovu střetly McLareny, Lotusy, Tyrrelly, Ferrari, Heskethy, Shadowy, Loly, Penske a Ensigny. Co může chtít srdce příznivce skutečné F1 více? Zatímco patřil 3násobný vítěz Le Mans a vítěz Monacké GP F3, Marco Werner (Lotus 77) mezi favority, chtěl druhý bývalý profesionál v tomto poli, Jean-Denis Deletraz (Shadow DN3) především bez chyby absolvovat vypsaných 18 kol.

Kvalifikace: Stuart Hall pokořil Lotusy Chromecars Racingu
Rychlý Angličan Start Hall již několikrát pokazil favoritům v Monaku radost a i letos si proto vytvořil ty nejlepší předpoklady. Na pole-position kvalifikoval vůz, ve kterém v knížectví už dříve zazářil: McLaren M23 v lakování Yardley z roku 1974. Monoposty německého sběratele Chromecars se musely v pořadí Nick Padmore (Lotus 77), Marco Werner (Lotus 77) a Michael Lyons (McLaren M26) postavit za něj. Američan Bradley Hoyt kvalifikoval svůj Hill GH1 výborně do třetí řady vedle McLarenu M23 Rakušana Lukase Halusy.

Závod: Hallův McLaren M23 nebyl k poražení
Výborně naladěný Hall nedal Lotusům ani v neděli šanci. Hned po startu se ujal vedení, které s přehledem hájil až do cíle. Za ním se Werner dostal počátečně před Padmora. Vítěz Le Mans ovšem musel po třetině závodu do boxů a tak se za lídrem ustálilo jasně danné pořadí Padmore-Lyons-Halusa, které platilo až do cíle. Jean-Denis delétraz dojel dobrý závod jako 9.

Výsledek Monaco GP Historique – Série E:
1. Stuart Hall, McLaren M23
2. Nick Padmore, Lotus 77
3. Michael Lyons, McLaren M26
4. Lukas Halusa, McLaren M23
5. Matthew Wrigley, Penske PC3
6. Frederic Lajoux, Surtees TS19

Série F – Vozy Grand Prix F1 z let 1977 až 1980

O monopostech Série F, tedy vozů z let 1977 až 1980 platí to stejné, co o sérii E: I tyto skvosty přijedou do Brna, i tyto skvosty ztělesňují to nejlepší, co F1 kdy nabídla. Rovnými 30 účastníky našlapaná třída čerpala v Monaku z věčné krásy Lotusů, Tyrrellů, Ferrari, Williamsů, Arrowsů, Ensignů a Copersucarů. Fandové byli jistě zvědaví na výkony někdejší domácí naděje F3 Jonathana Cocheta (Fittipaldi F6A), hvězdy IMSA Wayneho Taylora (na vítězném voze roku 1977, Wolfu WR4) a ředitele McLarenu, Zaka Browna (Williams FW07B).

Kvalifikace: Zadělal si Lyons na druhý vavřínový věnec?
Michael Lyons neovládl jen Sérii D, ale i kvalifikaci novějších vozů Série F. Použil k tomu Heskethu 308E po Rupertovi Keeganovi, se kterým v knížectví již dříve triumfoval. Nabitá a velmi rychlá session se překvapivě obešla bez „obětí“. 0,2 sekundy za Lyonsem se kvalifikoval Miles Griffiths na Fittipaldi F5A, a jemu následovali Stephen Shanly na Tyrrellu 010, Jonathan Cochet na Fittipaldiho „Concorde“ a David Shaw na Williamsu FW06. Zak Brown, na kterého se přišli podívat jeho jezdci F-Liberty Norris s Piastrim, se neztrapnil a zajel 18. čas. Za to se Wayne Taylor asi ani nestačil divit, jak rychle se v „historické“ F1 jezdí – musel se smířit s 24. startovní pozicí.

Závod: Lyonsovo zadostiučinění
Co se Michaelovi Lyonsovi nepodařilo se Surteesem, toho dosáhl s Heskethem 308E: vyhrál. Závod Série F ovšem poznamenaly zlé nehody a mnohá přerušení. První start vyšel Lyonsovi dobře, daleko za ním na startovní rovince ale ošklivě kolidovali Harald Becker (Arrows A3) s Wayne Taylorem. Jihoafrická hvězda IMSA si při tom dokonce lehce ublížila – na svůj debut v Monaku nebude mít Taylor nejlepší vzpomínky…
Po úklidu dráhy se startovalo znovu a na špičce se opět usadil Lyons s Griffithsem v těsném závěsu. Jelo se ovšem zase jen dvě kola, než v tunelu zle vletěl do bariéry Hesketh Martina Overningtona… Startovalo se tedy potřetí a na špičce znovu řádil duel Lyons-Griffiths – než se v 7. kole znovu přerušovalo: v Tabákové zatáčce odložil domácí Nicolas Matile svůj March 771… Ředitel závodu měl i vzhledem na pokročilou odpolední dobu dost a závod poté odmávl také šachovnicovou vlajkou! Profík Cochet dovedl svůj nově restaurovaný vůz na výborné 3.místo.

Výsledek Monaco GP Historique – Série F:
1. Michael Lyons, Hesketh 308E
2. Miles Griffiths, Fittipaldi F5A
3. Jonathan Cochet, Fittipaldi F6A
4. Mark Hazell, Williams FW07B
5. Michael Cantillon, Tyrrell 010
6. Carlos de Quasada, McLaren M26

Série G – Vozy Grand Prix F1 z let 1981 až 1985

Zlatým hřebem Monaco Grand Prix Historique 2024 bylo ostré zápolení na 18 kol vozů F1 postavených v letech 1981 až 1985. Také zde se hodlalo kvalifikovat 30 pilotů. Vítěz Le Mans, Marco Werner chtěl zopakovat svůj triumf z roku 2022 na Lotusu 87B, zabránit mu v tom ovšem mimo jiné měli bývalý jezdec F3000 Soheil Ayari na Ligieru JS21 a vítěz Indy 500, Dario Franchitti na Tyrrellu 012. Také tucet špičkových specialistů na historické vozy rázu Martina Strettona, Nicka Padmoreho, Michaela Lyonse, Stuarta Halla nebo vítěze první GP F1 letošní sezony v Le Castelletu Michaela Cantillona se ovšem chtělo přít o zlato.

Kvalifikace: Dá se s Marchem 821 vyhrávat?
V nervozní a kvůli nehodám několikrát neutralizované session se prosadil Start Hall – a to na voze, který svého času spíše „zametal pole“: na Rothmans-Marchi 821, který roku 1982 nasazovala stáj RAM. Znovu tak pokořil vozy barev JPS s Marco Werneren (Lotus 87B), Michaelem Lyonsem (Lotus 92) a Nickem Padmorem (Lotus 88B). V rolích outsiderů startovali ze třetí řady Tyrrelly 011 Marino Franchittiho a Jamieho Constabla.

Závod: March 821 vítězem – to udivilo i Jochena Masse
Marco Werner věděl, že Halla může porazit jen lepším startem. Brit ovšem vyrazil stejně tak dobře, jako Němec a uháněl směrem svého druhého velkého triumfu dne. Že se s Marchem 821 dá vyhrávat, tomu se divil i jeden z jeho jezdců ze sezony 1982, přítomný Jochen Mass. Hall měl o polovinu závodu 5sekundový náskok a i Werner se dokázal odpoutat od Lyonse za sebou. Za těmito třemi si to po odpadnutí Padmoreho Lotusu rozdaly především jezdci vozů Tyrrell a dojeli v pořadí Franchitti, Constable a Tyrrell. Pohár vítězi předal sám Kníže Albert – jaký to důkaz pro rostoucí důležitost tohoto podniku!

Výsledek Monaco GP Historique – Série G:
1. Stuart Hall, March 821
2. Marco Werner, Lotus 87B
3. Michael Lyons, Lotus 92
4. Marino Franchitti, Tyrrell 012
5. Jamie Constable, Tyrrell 011
6. Ken Tyrrell, Tyrrell 011